Hérakleitos z Efesu (540 – cca 480 př. n. l.)

Člověk si v noci zapaluje světlo -
jsa sobě mrtvý, má vyhaslý zrak;
živý se dotýká mrtvého,
když spí, má vyhaslý zrak;
probuzený se dotýká spícího.

Ani ten, kdo prochází všechny cesty,
nemůže svým krokem najít hranice duše:
tak hluboké má určení.

Zápas je všech otec, všech král:
jedny předvádí jako bohy, jiné jako lidi;
jedny činí otroky, jiné svobodnými.

Nelze dvakrát vstoupit do téže řeky,
ani se nelze dvakrát dotknout smrtelné bytosti v témže stavu,
neboť ta se hbitou a rychlou proměnou
rozptyluje a znovu shromažďuje.
A vlastně se ani nespojuje znovu a někdy později,
ale spíše se zároveň spojuje i opouští,
přichází i odchází.