Pavel Ježek
Když jde Ali posílat peníze, které si vydělal jako stavební inženýr v Teheránu, ze svého bankovního účtu na účet své matky do severoíránského Ardabílu, nepozastavuje se nad tím, že mu za uplynulé období nebyl připsán žádný úrok. Írán je jednou ze zemí, kde všechny banky fungují na principech tzv. islámského bankovnictví. Nejde o žádný fundamentalistický výmysl, ale o tradiční islámský model zacházení s penězi, kdy je odmítán úrok coby lichva a dlužníkovi je zapovězeno půjčené peníze použít k obchodování s alkoholem, vepřovým masem, na hazard apod. Alimu coby zbožnému muslimovi záleží na tom, co se děje s jeho penězi, a odmítá v souladu s koránským nařízením brát od banky více, než jí svěřil.
Zatímco v Evropě vznikly první banky ještě v hlubokém středověku, první banky v islámských zemích vznikly až v 19. století, přičemž se jednalo o banky západní, zřízené koloniálními mocnostmi. Absence bank však neznamenala, že by se v islámských zemích neprovozovaly bankovní služby. Peněžní služby poskytovali Židé, křesťané i muslimové. Za poskytnutí půjčky byl odváděn patřičný podíl na zisku, což je princip velké části bankovních nástrojů islámského bankovnictví dodnes. Byl v minulosti využíván i nemuslimy, v islámských zemích i mimo ně. Nicméně bylo by pošetilé domnívat se, že se ve středověku nenašli i přes koránský zákaz lichvy muslimští penězoměnci, kteří pracovali s úrokem.
Počínaje 19. stoletím se ve většině islámských zemí prosadilo bankovnictví západního typu, zejména proto, že to byly evropské banky, které začaly rozvíjet svou činnost na Blízkém východě, a také poskytovaly služby především nemuslimským obchodníkům, popřípadě těm klientům z řad muslimů, kterým na přísném dodržování náboženskoprávních předpisů tolik nezáleželo. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století jsou v zemích Blízkého východu zakládány centrální banky a vznikají nové banky ve vlastnictví státu.
Přestože šíření západních bankovních služeb od 19. století bylo od začátku přijímáno s jistými rozpaky, s výjimkou Saúdské Arábie většina islámských států v zájmu modernizace a rozvoje hospodářství nekladla až do padesátých let 20. století činnosti těchto bank žádné překážky. Právě v tomto období se také začíná diskutovat o tom, jak sladit potřeby moderního finančnictví s principy islámu. Při založení Organizace islámské konference patřilo mezi společné cíle, které si vytyčila, i odstranění ribá (lichvy) a vytvoření islámských finančních a ekonomických institucí.
V sedmdesátých letech 20. století přechází islámské bankovnictví od propracované teoretické koncepce k praxi a vstupuje na finanční trhy. V roce 1975 je v Džiddě v Saúdské Arábii založena Islámská rozvojová banka a od té doby poskytuje kapitál a bezúročné půjčky na podporu rozvojových projektů a obchodu. Podílela se na projektech budování infrastruktury, jakým byla např. rekonstrukce a obnova Káhirské elektrárny, budování nového zdravotního systému v Gambii nebo v poslední době například na obnově škol zničených před více než rokem zemětřesením v íránském Bámu.
V současnosti se k praxi islámského bankovnictví jako k jedinému způsobu provozování bankovních transakcí hlásí Pákistán, Írán a Súdán. Konvenční model bankovnictví i jeho islámská podoba existují bok po boku v Bangladéši, Malajsii nebo v Turecku. V oblasti Perského zálivu má nejvíce vkladů ve shodě s principy islámského bankovnictví Saúdská Arábie (kolem 45%), nejméně Bahrajn a Spojené Arabské Emiráty (10–20%). V jiných zemích se islámský systém dynamicky rozvíjí. První krok k islámskému bankovnictví učinila v roce 2001 Nigérie – banka Habib Nigeria začala poskytovat vedle konvenčních i islámské bankovní služby. Stejným směrem vykročil i Libanon.
Dalším trendem je stále větší snaha západních bank získat vhled do islámského způsobu financování, a tak přilákat kapitál od muslimských klientů. Mezi prvními západními bankami, které otevřely divizi islámského bankovnictví, byla Citibank, která začala spolupracovat s islámskými finančními institucemi již na konci sedmdesátých let 20. století. Islámská pobočka této banky (Citi Islamic Investment Bank) založila v roce 1997 islámský investiční fond. S nabídkou islámských investičních kapitálových fondů přicházejí i Banque Nationale de Paris, Barcleys, Commerzbank a britská společnost Prime Corp. Investment Management. Deutsche Bank navazuje na svůj úspěšný projekt v Malajsii a zahájila marketing svých islámských finančních produktů prostřednictvím svého zastoupení v Bahrajnu. V létě loňského roku byla založena první, čistě na principech islámského bankovnictví pracující banka na půdě Velké Británie. Je jí Islamic Bank of Britain a dle slov svého ředitele Michaela Hanlona chce konkurovat všem hlavním bankovním institucím v zemi.
Současný objem trhu islámského bankovnictví se odhaduje na více než 200 miliard USD, přičemž meziroční nárůst je vyjádřen v dvouciferných číslech. Stejně rychlý růst lze zaznamenat i v oblasti kapitálových trhů. Od poloviny devadesátých let vzrůstá zájem o islámské investiční fondy. Většina z nich je otevřených a zaměřených na klienty z hladiny vyšších příjmů. Během devadesátých let zaznamenaly roční nárůst 12–15%, což vedlo hlavní západní banky k vytvoření a nabídce produktů slučitelných s islámským právem.
Řízení prodeje a nákupu cenných papírů pro bohaté muslimské klienty, kteří hledají halal služby (v souladu s islámským náboženským právem) na mezinárodních kapitálových trzích ve Spojených státech a v Evropě, nabízí lukrativní obchod a tak již lze na trhu nalézt přední investiční domy jako jsou Goldman Sachs, JP Morgan, Nomura Securities, Warburg Dillon Read, Dresdner Kleinwort Benson a HSBC Investment Bank. Přes krátkodobou nestálost kapitálových trhů nabízí v krátkodobém a dlouhodobém hledisku stálé příjmy. Odhaduje se, že ve státech Perského zálivu vlastní 250 000 nejmovitějších klientů (často členů vládnoucích rodin) přes 1 bilión USD v likvidních aktivech.
Kromě Aliho tak může bez obav svěřit své finance bankám či investovat do akcií množství jeho souvěrců nejen v tradičních muslimských zemích, ale i ti, kteří žijí v západní Evropě a Spojených státech amerických.